Pietní vzpomínka u příležitosti výročí 70-ti let od osvobození obce
Pietní vzpomínka obětí u příležitosti výročí 70-ti let osvobození obce a vlasti od nacistické nadvlády
Před 70-ti lety nastalo po zprávě o kapitulaci Německa veliké nadšení mezi vojáky v naší obci a místními obyvateli. Zpráva o zastavení bojů o 12. hodině půlnoční z 8. na 9. se po obci rozšířila navečer 8. 5. 1945. Euforie vojáků z vidiny vytouženého návratu domů byla tak veliká, že se spustila divoká střelba se světlicemi již od 22. hodiny. Hned další den od rána 9. 5. probíhala velkolepá oslava. Postupně se chod obce dostával do běžných kolejí a vyvstala potřeba vzpomenout na místní oběti války. Dne 6. 7. 1946 místní Sokol pořádal slavnost odhalení dvou pamětních desek na domech rodáků Bohumíra Hrušáka s rodinou a Františka Malčíka. Poté proběhlo cvičení Sokola na Milíři, pamětníci jsou ještě mezi námi.
Letošní vzpomínka byla pojata především jako pietní akt obětem světových válek. Program začal před domem č. 14.
Po úvodu zde byla panem starostou přednesena fakta z bohatého působení Bohumíra Hrušáka v čsl. legiích a na frontách v 1. světové válce. V začátku 2. světové války musel odejít z armády a rodina jej nabádala, aby opustil republiku.
Osud rodiny Bohumíra Hrušáka byl krutý. Bydlel v roce 1942 se svou manželkou Amálií, roz. Hlavinkovou z Měrovic a dcerami Miladou a Květou ve Valašském Meziříčí. Milada měla známost s Ivanem Kolaříkem z Valašského Meziříčí, který prošel mj. paravýcvikem v Anglii. Stal se členem výsadku Out Distance z Anglie. Výsadek se uskutečnil v Ořechově u Telče v noci z 27. na 28. březen 1942 a měl za úkol předat na příslušná místa spec. naváděcí přístroj. Při seskoku Ivan Kolařík ztratil doklady, které již nenalezl. Doklady pak našly osoby, které je předaly dál, až přišly do rukou Gestapa. Ivan se dostal do Val. Meziříčí, o všem rodinu Kolaříkovu i Hrušákovu informoval. Dostal od nich ještě potravinové lístky. Gestapo obě rodiny mezitím vypátralo mj. díky nalezené fotografii Milady Hrušákové. Milada Hrušáková byla zatčena a s ní postupně její příbuzenstvo a příslušníci rodiny Kolaříkovy. Zatčení členové rodiny Hrušákovy a Kolaříkovy byli odsouzeni tzv. stanným soudem a v brněnských Kounicových kolejích 30. 5. gestapem zastřeleni. Na živu zůstala jen druhá dcera rodičů Bohumíra Hrušáka a Amálie, čtrnáctiletá Květa.
Následoval pietní akt položení věnce vojákem ve slavnostním stejnokroji k pamětní desce Bohumíra Hrušáka, jeho manželce Amálii a jejich dceři Miladě. Rozezvučely se zvony na věži kostela.
(Bohumír Hrušák byl roku 1947 povýšen do hodnosti plukovníka in memoriam a později brigádního generála in memoriam).
Po přesunu před dům č. 145 pan starosta seznámil přítomné s informacemi o Františkovi Malčíkovi. Pamětní deska je také věnována Sokolem a občany a patří v tomto domě narozenému Františku Malčíkovi, umučenému v koncentračním táboře Gross Rossen. O krutosti zacházení s internovanými v tomto táboře, který byl původně pobočkou tábora Sachsenhausen, později samostatným, svědčí fakt, že v roce 1942 byla průměrná doba přežití politického vězně v táboře méně než dva měsíce.
Podrobnosti o osobnosti Františka Malčíka a jeho bližším životě se nám nepodařilo zjistit. Jeho otec, také František, padl v 1. světové válce.
Během celé vzpomínkové akce vykonávali čestnou stráž dva hasiči ve stejnokroji a Hanák s Hanačkou v krojích.
Po pietním aktu položení věnce před pamětní desku na rodném domě Františka Malčíka zazněly 3 sloky písně Ach synku synku v provedení sboru naší mládeže. Následoval přesun ke hřbitovu, k zadní části hřbitovní kaple.
Na tomto místě naši předkové umístili pamětní desku se jmény obětí 1. světové války. Jsou zde uvedeni i příbuzní již zmíněných obětí 2. světové války. František Hrušák z č. 50 byl bratrem Bohumíra Hrušáka a zemřel v dubnu 1915 na ukrajinské frontě na tyfus. Dochovala se fotografie s označením místa jeho pohřbení. Přesné místo uložení jeho ostatků není známo.
František Malčík z č. 145 byl otcem Františka Malčíka, umučeného v koncentračním táboře Gross Rossen. Další informace nejsou známy.
Jména, uvedená na této pamětní desce jsou:
Černý Josef č. 125, Fuksa František č. 42; Horák Jan č.7;Hrušák František č. 50; Jášek Jan č. 85; Jelínek Jan č. 134, Malčík František č. 145; Plesník František č. 30; Smažinka Jan č. 49; Smažinka Antonín č. 93; Slatina Josef č. 68; Štefan Jan č. 114; Šimek František č. 81; Valášek Antonín č. 126; Zdráhal František č. 71.
Po pietním aktu položení věnce před pamětní desku pěvecký sbor zazpíval Českou státní hymnu a účastníci setkání se přesunuli k centrálnímu kříži na hřbitově.
Zde bylo vzpomenuto na všechny zemřelé ve světových válkách a všechny zemřelé. Byly proneseny základní modlitby Otče náš a Zdrávas Maria.
Po pietním aktu položení kytičky na podstavec kříže zazněla 2. sloka České státní hymny.
Pan starosta poděkoval přítomným za účast závěrečným slovem a pozval všechny na prohlídku dobových dokumentů v zasedací místnosti našeho Obecního úřadu.
Zde byly připraveny archivní dokumenty o rodině Bohumíra Hrušáka a v menší míře i Františka Malčíka. Dále byly k nahlédnutí stati, týkající se konce 2. světové války, jak jsou zachyceny v kronikách Obce Křenovice, Farnosti Křenovice, kronice křtinských poutníků, zápiscích Františka Táborského a zápiscích nadšeného zapisovatele Josefa Jáška. Většina dokumentů je v majetku Farnosti Křenovice, za zapůjčení děkujeme.
Velmi nás potěšila přítomnost vnuka Bohumíra Hrušáka se svou rodinou.
Vzpomínka 70. výročí osvobození naší vlasti byla věnována především památce válečným obětem z naší obce a také všem zemřelým, bez nichž bychom zde nebyli. Chtěli jsme alespoň takto poděkovat našim hrdinům, kteří pomohli k vytvoření České státnost a jejímu obnovení po vítězství ve 2. světové válce. Naši předkové vytvořili dobrý základ mozaiky, na kterém je třeba pokračovat. Měli jsme v úmyslu ukázat, že nám jejich osud není lhostejný a že si jejich odkazu vážíme.
Poděkování patří organizátorům a občanům zapojeným do celé akce, jež v krátkém období dokázali uspořádat tento pietní akt na velmi kvalitní společenské úrovni.
J.Hrušák
Více fotografií z akce naleznete ne fotogalerii.